The Thorn - The Thorn

Ledový vichr se snažil najít si cestu skrz škvíry v popraskaných prknech starých dveří.
Zvenku byl slyšet hlahol. To asi rybáři připluli do Herjólfova zálivu s pár treskami.
Sólveig nečinně seděla ve světnici, hleděla do prázdna a poslouchala zvuky zvenčí.
Již od manželova odjezdu jí nic nepřinášelo radost.
Stále před sebou viděla Björnovu tvář usmívající se na rozloučenou a loď plující z dohledu Grónska na západ.
Co když se mu něco stalo? Skraelingové, domorodci oné neznámé země, prý byli nevyzpytatelní a již při minulých výpravách zabili nespočet seveřanů.
A teď už několik týdnů neustával západní vítr, což určitě nevěštilo nic dobrého.

I hope that he will be safe
Hopefully return in April
I’ve heard the winds speak of a fight
And it hit my heart like a thorn

Zakvílela meluzína a Sólveig bezděčně stiskla svůj amulet ve tvaru kladiva patřícího Thórovi, bohovi války a síly.
Ráda by Thórovi uspořádala obětní slavnost, aby si ho naklonila na Björnovu stranu. Ale to nyní, když již bylo téměř celé Grónsko pokřesťanštěné, nebylo možné.
Znovu se ozvala meluzína a dveře se pod náporem větru hlasitě otevřely.
Sólveig je šla zavřít. Už už sahala po klice, když vtom zahlédla něco podivného na Západním mysu. Stála tam nějaká postava a zdálo se, že se vznáší nad zemí.
Sólveig přes sebe přehodila medvědí kožešinu a vydala se po zasněžené pláni k mysu.
Postava si ji zanedlouho všimla a vydala se jí naproti. Sólveig začal znít v uších nerozpoznatelný šepot.

Whispering voice appear
I can’t escape what I feel
All I can see
All I believe in
Is connected to our kindred souls

Osoba již byla velmi blízko, přesto ji však Sólveig neviděla zřetelně. Jako by mezi nimi byla hustá mlha.
Náhle osoba upřela na Sólveig zrak a Sólveig vykřikla:
„Björne!“

I feel the thorn in my flesh
The pounding of blood in my head
I cry aloud
I cry of anger
My enemy will never forget me

Přízrak se otočil a začal se vzdalovat.

I heard you calling my name
I saw your colourless face
Fire in your eyes
Where do you go to?
I dreamt of an enemy threating you

Sólveig se chtěla za postavou rozběhnout, ale nemohla se pohnout z místa.

I feel the thorn in your flesh
The pounding of blood in your head
You cry aloud
You cry of anger
Your enemy will never forget you

Přízrak začal klesat do moře.
Sólveig padla na zem a tiskla si Thórův amulet na tvář.
Postava nevratně zmizela mezi krami.

Hold me
Breathe with me
Until the end of time

***

Sólveig sebou trhla. Seděla ve světnici a dveře byly dokořán otevřené.
Usnula snad?
Byl to tedy jen sen?
Z Herjólfova zálivu se ozvaly hlasité zvuky. Tentokrát to nebyli jen rybáři.
Sólveig vyběhla ven a spatřila velkou loď. Loď, na které odjel Björn.
Bezmyšlenkovitě se blížila k davu lidí u pobřeží.
„Sólveig!“
Někdo ji oslovil.
Rozhlédla se.
Blížil se k ní Thorfinn Karlsefni, velitel výpravy.
„Sólveig,“ řekl tiše a objal ji kolem ramen, „je mi to moc líto. Björn padl v boji. Statečně.“
Sólveig nepřítomně kývla, otočila se a vydala se podél pobřeží, pryč od rozjařených hlasů.
Když došla na Západní mys, vyčerpaně si sedla a skryla tvář do dlaní.

I feel the thorn in my flesh
The pounding of blood in my head
I cry aloud
I cry of anger
My enemy will never forget me